MATIČKO HOSTÉNSKÁ
Spomeň si na mněmě,
nedé mně zahenót,
deť se toť nende hnót,
tade v té cegánské jamně.
K Tobě sem chodival
každé rok po žnich –
a včel mněmě roznesó
po polách, po leso
kozáce na tech svéch rožnich?
Pámbu mě tresce jož,
bevál sem bujné,
ale já vobrátím,
jestle se navrátím
ževé a zdravé z te vujne.
Matičko, nade mnó
drž svojo roko!
Jesle se obráním,
obrázek s řikáním
pověsím na Klostym boko.
Frolině doma dé
rade e v polo!
Přendo-le s veseló,
našemo kostelo
pětek pár věnojem spolo.
V únoru 1915.
92