MATIČKO HOSTÉNSKÁ

Karel Dostál-Lutinov

MATIČKO HOSTÉNSKÁ
Spomeň si na mně, nedé mně zahenót, deť se toť nende hnót, tade v té cegánské jamně. K Tobě sem chodival každé rok po žnich – a včel mně roznesó po polách, po leso kozáce na tech svéch rožnich? Pámbu mě tresce jož, bevál sem bujné, ale já vobrátím, jestle se navrátím ževé a zdravé z te vujne. Matičko, nade mnó drž svojo roko! Jesle se obráním, obrázek s řikáním pověsím na Klostym boko. Frolině doma dé rade e v polo! Přendo-le s veseló, našemo kostelo pětek pár věnojem spolo. V únoru 1915. 92