NÁŘEK STARCŮ

Karel Dostál-Lutinov

NÁŘEK STARCŮ
Ó Bože, Ty jsi zemi z rukou upustil a vládcům světa vysmekla se žezla. Kost z naší kosti divoce se vraždí a nikde nezřít východ z labyrintu. Ti, kdož se dřív jak bratří objímali, spojeni vírou, vědou, kupem, uměním, dnes pouštějí si krev jak řezníci. Syn nemá ceny víc než dobytče. Co tisíc rukou věky stavělo za pilné práce duchů hloubavých, dnes jedné střele dáno na pospas. Ó Hospodine, víme, proč to přišlo! Hřích náš se na nás mstí a našich dětech! Poslední krev se studem v líc nám žene. My hřešili, my Tvojím odpůrcům jsme dali ovládnout a v mrzké hanbě jsme mlčeli, když mluvit měli jsme, když řvát jsme měli hlasem proroků. Ó Bože dobrý, nesuď nás tak přísně! My poskvrnili šediny své hanbou, my zhřešili! Šetř aspoň našich vnuků! 39