POCHOD ARMÁDY

Karel Dostál-Lutinov

POCHOD ARMÁDY
Dál„Dál! Kupředu!“ hřmí povinnost. Jdem kreslit nové mapy. My máme živé barvy dost – toť krve rudé slapy. Jdem nové říše budovat, jak Prozřetelnost chtěla. Dost máme kvádrů – řad a řad – tisíců mrtvá těla. Svět celý hnil už jako hrob. My hmoždíři jej zořem a starou prácheň starých dob plamenným smetem mořem! Do pokroku hry falešné jen houfnicemi houknem a kultury té vetešné pozlátko liché sfouknem. Svět starý byl pln rouhačů, a Neřest zpychla hrozná: za pláče pum a kartáčů snad opět Boha pozná. Byl prohnilý a zhýralý a šlapal darů Božích, od molů celý prolezlý mu vyprášíme kožich. Brat brata jako zlosyna chtěl dávit jen a rváti: Nuž, dnes je velká hostina, jen račte sobě přáti! Před námi požár, děs a shon, za námi stohy trupů, 19 a cholera a mor a ston, a havran sedá k lupu. Hurrá! Hurrá! Vpřed, vojáci! Jsou svaty naše pluky! My nebojujem z legraci: Jsme nástroj Věčné Ruky! Jen dál a dále! Hromem vpřed! Dál krve ručejemi! Musíme zbořit starý svět a stvořit novou zemi! 22. 11. 14. 20