SBÍJÍ SE RAKEV

Karel Dostál-Lutinov

SBÍJÍ SE RAKEV
Slyším kácet pralesy staré, slyším praskot staletých kmenů, slyším dřevorubců sekery, pily a slyším sykavé řezání parních pil, jež řežou desky a desky a desky, z nichž bude se sbíjet veliká rakev pro Evropu starou. Evropa umírá! Umírá zoufalstvím z přezralosti samovraždou. Na východě, v říši vycházejícího slunce, žluté plémě šikmooké šikuje se v řady, by přišlo na pohřeb. Japonsko snoubí se s Čínou a dává se na cestu na pohřeb, po souši, po moři, v průvodu jak lumíci táhnou. Ubohá stará Evropa zemřela se svými dómy a universitami, se svými kiny a kabarety, se svými wurstelprátery a preservativy i s inseráty o tajných nemocech, jež prodává dr. Stránský kus po 2 haléřích čerstvé denně. Z Andersenovy Kosmopole na smavé rivieře řídit počnou běh světa letadly, ponorkami a radiovými stanicemi 30 páni Kato a Okuma z Tokia; vyslanci všech národů denně se budou před nimi sklánět. A s věže pokroku nad nimi, vysoké tři sta dvacet metrů, rozhlížet se bude vítězně baron Rothschild. 1. 3. 1915. 31