EVROPĚ 1916

EVROPĚ 1916
Evropo, copak to děláš? Cožpak ses zbláznila? Jak stařenka už se běláš – a křepčíš jak opilá! Rozbíjíš chrámy a hrady, svá města nádherná. Co stavěly věků řady, dnes troska příšerná. Skvost obilí, proudy zlata potápíš do moří, a poslední tvá chata v sutinách uhoří! Své dítky vrháš hladu a smrti v náručí, a co těch ohnivých hadů kol tebe se nahučí! Trháš si s hrdla skvosty, rveš sobě s ňader šat, vyháníš z domu své hosty, jed dáváš jim požívat! Na místo vína v číše si naléváš synů svých krev, hrom z tvojich nozder dýše a se rtů řev a hněv! Tvé vlasy divoce vlají, z tvých očí šlehá jen blesk – když zbloudilas v rozvalin kraji, proč nehledáš k domovu stezk? 56 Jen hýříš a šílíš a vřeštíš, prohrálas slávu svou – Evropo, vzpomeň, že třeštíš, žes dcerou Kristovou! Jen vzpomeň si dávné slávy, žes matkou národů, máš hájit jich s jejich právy, pět lásku a svobodu! Jsi přec už stará paní, flám ti už nesluší! Mysli už na pokání! Pamatuj na duši! V říjnu 1916. 57