OBROZENÍ

OBROZENÍ
Vše bylo shnilé, zpuchřelé, červ podryl duší vzrůst – a lidstvo hnusné, zvlažnělé Bůh vyvrh’ ze svých úst. V ohni a vichru hučení Duch svatý na zem stek’ – v krvi a houfnic zuření rodí se nový věk! Ty, kteří smrt nám hlásali, bouř smetla s katheder, a slavně svítá do dáli vzkříšení svatvečer. V bludiště duchů granát pad’ a rozbil koutů spleť – zazáří v temno, a duch mlád uslyšel odpověď: Že odešli jste od Krista padli jste do bludů, a nyní vstává očista zas lidských osudů! Že nechtěli jste Chlebem žít a Krví tajemnou – Dnes musíte se obrodit masem a krví svou! Ďábel, jenž směl tak dlouho set, teď sklízí svoji žeň – mrtvoly, trosky, krev a smrt a záští povodeň. 74 Tak hřmí to nyní Evropou, starý se hroutí svět – a nad krvavou potopou zaplane lidství květ! Na jaře 1917. 75