SLUNOVRAT

Karel Dostál-Lutinov

SLUNOVRAT
K vánocům už srdce touží: Slunce vstává z temnot hrobu. Den se dlouží! Na jitřní hlaholí hluboké zvony, na zmrtvýchvstání světla – Kristus se rodí! Zvěst ta chmurným obzorem letí a šumí až v kořenech stromů, ty novou čerpají mízu do květů. Zvěst ta jímavě zabírá do srdcí a starou v nich budí radost a nové písně. Solistitium! Heliotropion! Evoe! Aleluja! Zas počnou kohouti zpívat za jitřního šera, zas počnou šveholit ptáčata sterá, teď zvrátí se dlouhé, nekonečné noci, jež až k polednám se táhly, a vzplanou růžová jitra! Buď zdrávo, světlo! Růžoprstá Zoro! Buď zdráv nám, Kriste, dítě úsměvné v jesličkách, jež záři neseš světu! Den roste a roste, jak mladý hrdina, Na Nový rok o slepičí krok. Na Tři krále o krok dále. Na hromnice o hodinu více! Světlo! Světlo! Světlo! Života a radosti svíce. Minula doba hrůzy a postrachů nočních – už plno všude kraslic velkonočních – 83 už můra svalena s prsou – zas možno dýchat, volno hrát. Národe, vstaň a skoč jak obr a slav svůj slunovrat! 84