VICHŘICE

Karel Dostál-Lutinov

VICHŘICE
Vichřice vírná burácí světem. Skácela trůny, koruny smetla, hranice mění. Se stromu lidstva setřásla listí, nahnilé plody, s praskotem větve padají na zem, s duněním klesá zpuchřelý kmen. Se stromu Církve mnohý list uschlý kolotá stržen k propasti dolů... Vichřice divá hlučí a zpívá. Rodí se jaro, rodí se den... Z archivů prašných ježí se spisy, moli se plaší, pergamen lítá – výsady, práva vichřice divá urvala v plen. 87 Na skále v moři strmí chrám bílý, kříž jeho báně nad bouří dravou světů a moří věčný sní sen. 3. února 1919. 88
89