VICHŘICE

Karel Dostál-Lutinov

Vichřice vírná burácí světem. Skácela trůny, koruny smetla, hranice mění. Se stromu lidstva setřásla listí, nahnilé plody, s praskotem větve padají na zem, s duněním klesá zpuchřelý kmen. Se stromu Církve mnohý list uschlý kolotá stržen k propasti dolů... Vichřice divá hlučí a zpívá. Rodí se jaro, rodí se den... Z archivů prašných ježí se spisy, moli se plaší, pergamen lítá – výsady, práva vichřice divá urvala v plen. Na skále v moři strmí chrám bílý, kříž jeho báně nad bouří dravou světů a moří věčný sní sen.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1182. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA PODZIM. (Karel Skřivan)
  2. 216. Kam zvuk ten jde vzduchem? Kam krápěj tahle jde proudem? (František Sušil)
  3. UTIŠENÁ KRAJINA (Antonín Sova)
  4. STESK. ( H. Uden)
  5. Na hrobech. (Ladislav Quis)
  6. K pouti. (Adolf Heyduk)
  7. V noci. (Antonín Koukl)
  8. PTÁK SAMOTÁŘ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. LABUŤ. (František Kyselý)
  10. Březen. (Adolf Heyduk)