V noci.

Antonín Koukl

Prosyceným vzduchem vůní deště posud ozývá se ztlumený řev hromu, opozdilý blesk se mihne ještě, příroda však spí, ni hemživý list stromu bouří znaven nehlásí se k žití, ani nezachví se, mraku temné křídlo že se znovu k planině s hor řítí... Příroda spí celá. V oblacích jen sídlo chmur se žene s velkým králem duchů. Měsíc vyplul. Uděšenou tváří hledí dolů, odkud vřava roste, pak se táže: „Což se peklo dole sváří? Nevěřím, že hřmění to jen prosté doráží teď vzhůru k mému sluchu! Upokoj mne, mocný králi duchů!“ „Nevím,“ odpověděl. „Bouře ztichla již, v pláni dole zřím však vedle kříže kříž. Nemýlím se, hřbitov jest to Čechů, vřava pak a křik ten v noční době od nich pochází, vždyť jako v sledním dechu rvou se mezi sebou ještě snad i v hrobě!“

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1280. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Orlík. (Herma Pilbauerová)
  2. SILHOUETTA. ( H. Uden)
  3. Vlny. (Svatopluk Čech)
  4. SMRŤ (Arnošt Ráž)
  5. NA PODZIM. (Karel Skřivan)
  6. V JARNÍ BOUŘI. (Antonín Klášterský)
  7. Roztrhané, těžké mraky ( H. Uden)
  8. K pouti. (Adolf Heyduk)
  9. V dubnu (Stanislav Kostka Neumann)
  10. NA PLAVBĚ. (Karel Sabina)