V noci.

Antonín Koukl

V noci.
Prosyceným vzduchem vůní deště posud ozývá se ztlumený řev hromu, opozdilý blesk se mihne ještě, příroda však spí, ni hemživý list stromu bouří znaven nehlásí se k žití, ani nezachví se, mraku temné křídlo že se znovu k planině s hor řítí... Příroda spí celá. V oblacích jen sídlo chmur se žene s velkým králem duchů. Měsíc vyplul. Uděšenou tváří hledí dolů, odkud vřava roste, pak se táže: „Což se peklo dole sváří? Nevěřím, že hřmění to jen prosté doráží teď vzhůru k mému sluchu! Upokoj mne, mocný králi duchů!“ „Nevím,“ odpověděl. „Bouře ztichla již, v pláni dole zřím však vedle kříže kříž. Nemýlím se, hřbitov jest to Čechů, vřava pak a křik ten v noční době od nich pochází, vždyť jako v sledním dechu rvou se mezi sebou ještě snad i v hrobě!“ 42
Básně v knize Básně humoristické a satirické:
  1. Společnosti lidské.
  2. Přemýšlení o přírodě.
  3. Mé dvě duše.
  4. Trpící dívce.
  5. Mé písničky.
  6. Písně Ahasvera.
  7. Můj andělíček.
  8. Rty krásné Jindřišky.
  9. V zátiší.
  10. Dědoušek.
  11. Touha.
  12. V étherové říši.
  13. Hle! hlele!
  14. Omluvenka.
  15. „Píseň beze slov.“
  16. Až nás nebude!
  17. Hříčka přírody.
  18. Šaty v literatuře.
  19. Satira snu.
  20. Pravé podobenství.
  21. Opovážlivosť.
  22. Kritika Venuše.
  23. Před obrazem „Živé pochodně Neronovy“.
  24. V noci.
  25. Povaze Žižkově.
  26. Povídka o chrabrém křižáku.
  27. Sněm husitských zbraní.
  28. Ku dni 6. července.
  29. Hymna českých nakladatelů.
  30. Filosofům nad mrtvolou sebevraha.
  31. Česká modlitba.
  32. Naděje.
  33. Čeho je nám třeba?
  34. O velké mysli boha.
  35. Z mé astrologie.
  36. Conditio, sine qua non.
  37. Apollonova komedie.
  38. Chansona Azraelova.*)
  39. Před sedmým dnem.
  40. Pohádka o knížecím člověku.
  41. Přípitek krále Václava IV.
  42. Břetislav.
  43. Národ Horymírů.
  44. Naše divadlo.
  45. Humor Čechů.