Conditio, sine qua non.

Antonín Koukl

Conditio, sine qua non.
Zas, měsíčku, ty hochu lživý, lstivý, tak smutně zíráš na mne dolů, jak stenal bys v nesmírném bolu, jak bys víc mrtev byl než živý? A přece zase hled tvůj touhou stkaný, na papír leješ lesky svoje, jak chtěl bys, abych ctnosti tvoje spjal veršů svých v šat rozedraný. A poslechnu. Však trud můj neobsáhlý rozháněj místo mraku kolem sebe a místo svitu svého s nebe lij víno v krk můj žízní zpráhlý! 66