Hříčka přírody.

Antonín Koukl

Hříčka přírody.
Rozjařen plameny cyperské sladké šťávy Augustus césar mluvil o blesku své slávy: „Mých činů chvála zní až nad nebesa, jsem veřejnosti bůh i zátiší. Když truchlím, smuten svět a se mnou opět plesá; Evropa ovečkou, jež ku noze mi klesá, jak vůli mou a rozkaz uslyší; já historie dnešní hlavní kreslím tahy a směju se odpůrcům svým – i národ proti mně kdy zdvihne meč svůj nahý, pokorně odkládá zas vzdorné svoje snahy, když hněvivě „Quos ego!“ zabouřím.“ V pozdější chvíli znaven césar v sny se hrouží..hrouží... V síň komár vlít. Ta hříčka přírody! Obličej světapána hrdý, jenž tisíc lidí vodil v lahody a nemilostí jiným osud nastlal tvrdý, svým hnutím odsuzoval k věčné trýzni, bolu, ten obličej, kol něhož lid zří aureolu – hle, komáru teď za rejdiště slouží!! 32
Básně v knize Básně humoristické a satirické:
  1. Společnosti lidské.
  2. Přemýšlení o přírodě.
  3. Mé dvě duše.
  4. Trpící dívce.
  5. Mé písničky.
  6. Písně Ahasvera.
  7. Můj andělíček.
  8. Rty krásné Jindřišky.
  9. V zátiší.
  10. Dědoušek.
  11. Touha.
  12. V étherové říši.
  13. Hle! hlele!
  14. Omluvenka.
  15. „Píseň beze slov.“
  16. Až nás nebude!
  17. Hříčka přírody.
  18. Šaty v literatuře.
  19. Satira snu.
  20. Pravé podobenství.
  21. Opovážlivosť.
  22. Kritika Venuše.
  23. Před obrazem „Živé pochodně Neronovy“.
  24. V noci.
  25. Povaze Žižkově.
  26. Povídka o chrabrém křižáku.
  27. Sněm husitských zbraní.
  28. Ku dni 6. července.
  29. Hymna českých nakladatelů.
  30. Filosofům nad mrtvolou sebevraha.
  31. Česká modlitba.
  32. Naděje.
  33. Čeho je nám třeba?
  34. O velké mysli boha.
  35. Z mé astrologie.
  36. Conditio, sine qua non.
  37. Apollonova komedie.
  38. Chansona Azraelova.*)
  39. Před sedmým dnem.
  40. Pohádka o knížecím člověku.
  41. Přípitek krále Václava IV.
  42. Břetislav.
  43. Národ Horymírů.
  44. Naše divadlo.
  45. Humor Čechů.