Písně Ahasvera.

Antonín Koukl

Písně Ahasvera.
I. I.
 Jsem živá minulosť, jež v přítomnosti žije; mé žití světa žádná bouře neohromí! Přes tisíc žiju let – až dneska napadlo mi, že bouří v nitru mém cos jako poesie. Od myšlénky té jsem již nerozdělným. V mé hlavě bují plány všeho bez rozměru – jen někdy směji se: fenomén byl bych věru, tak kdybych stal se náhle – dvakrát nesmrtelným! II. II.
 Já viděl Saharu i propasť Niagary, ba celé přírody bezčetná kouzla, čáry. Já cítil strnutí, když Vesuv soptil lávu a Pompej zhynula popele v šedém hávu. 14 Když Napoleon žil a bortil světa tróny, já žasem oněmil a se mnou milióny. Ten zázrak ještě zřít chtěl bych já poutník smělý, by český šlechtic dal pro vlasť i – krejcar celý! III. III.
 Let přes tisíc má noha světem kráčí, co viděl jsem, to líčit nepostačí ni jazyk Demosthena. Já svědkem byl, jak klesli národové a na jich místo přišlo plémě nové – až znovu příšla změna. Já přešel snad již každykaždý údol, horu od květné Spánie až ku Bosporu, kde vlna s vlnou hrá si. Však při tom bos jsem byl, což radosť skytá; vždyť při těch cestách – kdo se dopočítá – co bot bych rozbil asi? 15 IV. IV.
 Již umři, myšlénko, a neděs více! Proč svíráš v žhavá pouta duši? Což z práce tvé tě, krutá pijavice, ni prosba, žal můj nevyruší? Tak velmi často volal jsem, a znovu zas řádí myšlénka ta psotní: co naživil by se mne slavný ouřad, kdyby mne vsadil v žalář doživotní! V. V.
 Kdo napsal lásky dějiny, tu knihu obsahu jak moře, kdo čítal za let za tisíc blaženosť lásky, trud i hoře? V ní psát by musel pokaždé, jak milán těšil milku, že věčně bude milovat – a miloval jen chvilku. A byť měl plány nejčistší, milovat věčně nedoved’, vždyť přišla neúprosná smrť a lásky vroucí konec hned. 16 Jediný já jsem ve světě, jenž věčně život ponesu a věčně mohu milovat! – Chce čtenářka mou adresu? 17
Básně v knize Básně humoristické a satirické:
  1. Společnosti lidské.
  2. Přemýšlení o přírodě.
  3. Mé dvě duše.
  4. Trpící dívce.
  5. Mé písničky.
  6. Písně Ahasvera.
  7. Můj andělíček.
  8. Rty krásné Jindřišky.
  9. V zátiší.
  10. Dědoušek.
  11. Touha.
  12. V étherové říši.
  13. Hle! hlele!
  14. Omluvenka.
  15. „Píseň beze slov.“
  16. Až nás nebude!
  17. Hříčka přírody.
  18. Šaty v literatuře.
  19. Satira snu.
  20. Pravé podobenství.
  21. Opovážlivosť.
  22. Kritika Venuše.
  23. Před obrazem „Živé pochodně Neronovy“.
  24. V noci.
  25. Povaze Žižkově.
  26. Povídka o chrabrém křižáku.
  27. Sněm husitských zbraní.
  28. Ku dni 6. července.
  29. Hymna českých nakladatelů.
  30. Filosofům nad mrtvolou sebevraha.
  31. Česká modlitba.
  32. Naděje.
  33. Čeho je nám třeba?
  34. O velké mysli boha.
  35. Z mé astrologie.
  36. Conditio, sine qua non.
  37. Apollonova komedie.
  38. Chansona Azraelova.*)
  39. Před sedmým dnem.
  40. Pohádka o knížecím člověku.
  41. Přípitek krále Václava IV.
  42. Břetislav.
  43. Národ Horymírů.
  44. Naše divadlo.
  45. Humor Čechů.