Před sedmým dnem.

Antonín Koukl

Před sedmým dnem.
Skulinou v nebi všichni andělové v ráj k Adamu a Evě skrytě hleděli. Muž první ženy objal páže liliové a na rty polibek vtisk’ nesmělý. Na nebi jásot, víření a sláva. „Hle, první ve světě se zrodil polibek!“ andělů volá k Hospodinu vřava, až zazvučela celou klenbou ráje, až motýl zaslech’ ji, jenž růže svůdný vděk ovíval křidélky. Klidně se usmívaje, Hospodin pravil: „Než se člověk zrodil, dřív nežli on svůj v rozkoši měl podíl, hle! motýl onen v květu nepatrný, štíhlý juž všecky zlíbal růže, jež se zraku mihly!“ 72