Naděje.

Antonín Koukl

Naděje.
I. I.
 Ó naděje, božskosti záře skvělá! Ó naděje, těm davům ztrýzněného lidu, jimž vrásky jemnou ručkou snímáš s čela, jimž kouzla svého květem mírníš bídu, juž náruč nezavřeš, kterou jsi otevřela! Ó naděje! Velebím svatosť tvoji, vždyť jediným důkazem mstivých bohů jsi zbyla na zemi, když záští svého v zdroji vše lidstvu uzmuli. Nám v pustém žití hlohu jediný květ tvůj libovonný stojí..stojí... Však květ ten zázračný, však květ ten čárný, on roste pod nebem, v němž mrak se hněvně svíjí, on blesky šlehán skytá plod svůj blahodárný, on bují životem, když proudy slz ho kryjí – jej zničit, živlů všech je útok marný! Ó naděje! Jsi lidu Hospodinem, a proto uchvácen já klesám před tvou září! Jen jednou ne – když blesky planeš žití stínem, 56 a zanícený lid vše ve tvé vidí tváři, zrak maje zaslepen a ruce v klínu líném! – II. II.
 Jest mládež nadějí celého národa, vlasť zří v ní sémě své, z něhožto úroda jí vzejde vzácná v budoucnosti. Jest mládež nadějí, jež vlasti krví vře, jest branou v budoucnosť, jež se jí otevře přeskvělou skutků bohatostí. Však táži se, čím asi poli zprahlému jsou mraky černavé, pokavad z objemu neskytnou svého deštík vděčně? Však táži se, čím vlasti ubohé mládeže výkvěty jsou přemnohé, jen nadějí když budou – věčně? – III. Neb lid je veliký!... Mohutný athleta! Auguste Barbier: Populárnosť.
I Olymp nesmrtných se bohů chvěje před velikostí lidu, jemuž ostré hřeby do rukou vbodl, jenž však nyní nebi, 57 hřeb z těla vyňav, hlasitě se směje a zdravé všemu vykazuje pěstě, co vzdorem staví se mu v cestě. Lid veliký jestjest, i když v nárůdek se dělí. Ač skrovným na počet, vykoná skutek smělý: on zničí obra, kterýž věčně roste, bují, jehožto divy vesmír naplňují, jenž s neštěstím se každým k boji řítí, jenž nesmrtelnosť v bytosti své cítí – on zničí jej a právě, když ni prstem nehne, když na břich svůj v stín lenivě si lehne, on zničí obra toho jako myšku lvové, on zničí obra toho, nadějí jenž slove! 58
Básně v knize Básně humoristické a satirické:
  1. Společnosti lidské.
  2. Přemýšlení o přírodě.
  3. Mé dvě duše.
  4. Trpící dívce.
  5. Mé písničky.
  6. Písně Ahasvera.
  7. Můj andělíček.
  8. Rty krásné Jindřišky.
  9. V zátiší.
  10. Dědoušek.
  11. Touha.
  12. V étherové říši.
  13. Hle! hlele!
  14. Omluvenka.
  15. „Píseň beze slov.“
  16. Až nás nebude!
  17. Hříčka přírody.
  18. Šaty v literatuře.
  19. Satira snu.
  20. Pravé podobenství.
  21. Opovážlivosť.
  22. Kritika Venuše.
  23. Před obrazem „Živé pochodně Neronovy“.
  24. V noci.
  25. Povaze Žižkově.
  26. Povídka o chrabrém křižáku.
  27. Sněm husitských zbraní.
  28. Ku dni 6. července.
  29. Hymna českých nakladatelů.
  30. Filosofům nad mrtvolou sebevraha.
  31. Česká modlitba.
  32. Naděje.
  33. Čeho je nám třeba?
  34. O velké mysli boha.
  35. Z mé astrologie.
  36. Conditio, sine qua non.
  37. Apollonova komedie.
  38. Chansona Azraelova.*)
  39. Před sedmým dnem.
  40. Pohádka o knížecím člověku.
  41. Přípitek krále Václava IV.
  42. Břetislav.
  43. Národ Horymírů.
  44. Naše divadlo.
  45. Humor Čechů.