Opovážlivosť.

Opovážlivosť.
Lid kvílel: „Dejte práci, páni, my hynem, pomozte nám hbitě! prosíme o laskavé smilování – nám doma zmírá hladem žena, dítě!dítě!“ Však vínem panské číše bují, až lidu nářek přehlušují..přehlušují... Lid zahřměl: „Dejte práci, páni, neb zhyneme – však vězte, že ne sami! A marně žebřeme-li pomoc, smilování, zeď železná, ni zbraň vás neuchrání zoufalců před hrozbami!“ Na místo číší panstvo sestrkalo k poradě tenkrát vlastní svoje hlavy: „Ta chátra práci chce – to dosti málo! Ať tedy pracuje, až padne od únavy!“ Lid jásal. Ruka zimničně se chvěla, pot v krůpějích se valil k tváři s čela, 37 ba nedbal pracovník, zda prchá zdraví, zda klesá zmožen trpké od únavy. A minul čas, leč neminula bída, jež v lidu řádila jak jícen ostrovida. Lid práci odkládá a k panstvu opět volá: „Juž smrti hladem nikdo neodolá, chcem za pot mzdu, chcem peníze své míti – nuž, ukončete nekonečnou muku!“ Jizlivý úsměv pánů přelét’ ústa: „Jen podej čertu prst, on celou chytí ruku! O práci žebrala ta chátra u nás pustá! Když našinec ji prací ukojit se snaží – – tu ještě peníze se žádat opováží!!“ 38