„Píseň beze slov.“

Antonín Koukl

„Píseň beze slov“.slov.“
„Chci „píseň beze slov“ teď přehráti,“ jsi pravila, vnořivši v bílé zoubky klaviatury ručku smělou, a jako andílkové křídlatí rozkošné tóny vřelé hloubky mi létly v duši rozechvělou..rozechvělou... Já pohledl v Tvá očka plamenná. Ó nehrej, nehrej! K štěstí mému není víc potřebí, já hledím znova v Tvůj sladký zrak – ó chvíle blažená! – v něm skryta nad vše pomyšlení výmluvná – „píseň beze slova“! – 28