Společnosti lidské.

Antonín Koukl

Společnosti lidské.
Ó společnosti lidská! Život řine tvých kouzel tepnou; vzduch jsi žití, jejž dýchat nesměje, jak třtina zhyne i ten, kdo věčnosť v sobě cítí. Já tak tě miluji, že přál bych sobě, kdo poznal štěstí v lidských tvářích, by žíti mohl lidstvu k zdobě hned v několika exemplářích!.. 7