FINIS MUNDI

FINIS MUNDI
Ó, dívej se na blankyt nevýslovné něhy, jímž táhnou oblak různotvárné sněhy, a hltej Orionu obraz velkolepý – neb zítra? – Zítra budeš slepý! Ó, zpívej si tu píseň milovanou, již zpívávals, když duši snoubils s Pannou, tu píseň od Smetany, která s nebem spíná zemi neb zítra? – Zítra budeš němý! Ó, poslouchej kanárka klokotání, orchestru Wagnerova bouřné horování, jak mannu pij hlas matky staré suchý – neb zítra? – Zítra budeš hluchý! A naposled vem něžný kvítek lípy a ssaj a ssaj dech sladký v lačné chřípí, ssaj slední cigarety dým a slaný výdech moří, neb zítra? – Zítra všechno shoří! Ó, zlíbej ret, jenž hlaholí ti lásku, ó, zlíbej ruky otce svého vrásku, ó, zlíbej dítě, jež ti v náruč padne – neb zítra? – Všechno bude chladné. Ó, mysli jen a sni! V nervosním paroxysmu domysli konce svojich sylogismů a těkej duchem kvítím světa pro pel, neb zítra? – Všechno bude popel. V cár budou mapy, světovládců plány, a hráze mezi pevninou a mořem ztroskotány, dál mezi hvězdami a zemí v jedno splyne, a v onom světě tento zhyne, zhyne, zhyne. 27 A proto modli se a miluj, duše drahá, vylétej výš, až kam tvá touha sahá, neb dříve než se hory odějí zas nachem, hlas trouby zazní andělské, a všechno bude prachem. 27. 11. 14. 28