ZVONEK

ZVONEK
Muž po jezeře plavil se zvolna k ostrovu, tam kostelíček tyčil věž v modrou oblohu. Kdo v kapli té se modlil a zvonkem hlaholil, Bůh vyplnil mu přání, o kterém při tom snil. Muž přistál se svým člunem a stanul u lana a přemítal, co žádat by měl teď od Pána. „Ó, Bože! Dej mi štěstí, otevř mi celý svět, dej bohatství a slávy a znalost uměn, věd! – Ne, Pane! Ještě počkej: Nech den už zazáří, kdy dívku milovanou uvedu k oltáři! – Leč, nikoli! Ne nesmí mi ještě zvonek znět: Dej, by má drahá máti se dočkala sta let! – Ne, ne! to není hlavní“ – a zvonkem počal třast: „Dej, Bože můj, ať vstane už svobodna má vlast!“ 80 A zvonec nad jezerem bouřlivě hlaholil, že s úžasem vzhléd’ rybář, jenž na svém člunu snil. A zvuk ten vzbudil hory, jež čněly nad propast, a hora volá hoře: Ať žije volná vlast! V prosinci 1917. 81