RHAPSODIE

RHAPSODIE
V trosky padá svět. Nejisté je moře, nejistý je vzduch, nejistá je země i její útroby. Nikde před zkázou člověk není jist. Nejisté jsou hradby, nejisté jsou věže, nejistý je zákon, nejistý je hrob. Co včera bylo pravdou, dnes je lží. Co včera bylo hanbou, dnes je ctí. Co včera bylo právem, dnes je příkoří. Vše kolísá, schváceno vlnobitím. Jen jediná stojí skála z vln, ty, Církvi, jediná! Ty majáku světla v temnotách! Ty strážkyně věrná věčných pravd! Ty záštito božských zákonů! Ty pancéřová věži práva! Ty démantový štíte lidskosti! A jestliže zkažena bude sůl, čím soliti bude člověk? Buď požehnán, Benedikte Otče, jenž mluvíš, kdy mudrci zmlkli, kdy schoulil se genius lidstva a mlčí geniové v praskotu střel, jimiž hučí vzduch a sykotá moře. Buď požehnán, kdo hlásá pravdu a lásku! Však běda vám, kdož stojíte na Sionu věžích a podle příkladu světa deptáte zákon! 58 Jsem prorok starý a osleplý, neb už jsem mnoho viděl padati hvězd i sluncí! Jak pávi hrdí s paprsků chvostem stoupali hrdě na výšiny nebes – a srázně jako blesk a jak Satan sřítili se dolů. Ctěte právo a milujte pravdu, v srdci svém noste milosrdenství, vyhosťte zpupnost a násilí zbujné! Nesmějte se zdeptaným a zkrvaveným! A nekamenujte proroků! Co vlna krvavá vynesla vzhůru, zas vlna krvavá smete v hloub. A žalobci budou příští věkové, Ta z kostí povstane mstitel. 29. 6. 1916. 59