ROZHOVOR

ROZHOVOR
Voják v zákopě Aj, tobě se dobře o frontě zpívá, když pěkně si sedíš u teplých kamen, chodíš si do spolku, vydáváš Archy, svůj kostel si chráníš a zpíváš tam „Amen“. Básník Oj, vojáčku milý, též na vojně byl jsem, jsem veterán starý, bil s velkou se mocí, a deset let trvalo tažení moje a tisíc jsem probděl na stráži nocí. A sotva jsem ráno zdvihl se z lože, už fičely koule, do srdce rány – jen z papíru byly, v tiskárně lity, však nervy moje jsou od nich už zdrány. Plášť mojí cti byl prostřílen celý – leč já dál věrně sloužil jsem Pánu – svůj prapor kříže hrdě jsem zdvihal a k obraně nových jsem vymýšlel plánů. Což neslyšels, jak se bouřili na mne? jakJak z celého království na mne se sběhli? Jak plivali na mne, že Jidáše chyt jsem, jak do mne píchali pomluvy jehly? Jak huláni na koních musili táhnout, by život můj chránili uprostřed dravců? Jak tábory lidu svolali na mne, jak s řevem se valili zástupy štvavců? 71 Jak obžalovali mne u mojich pánů, bych zbaven byl chleba, bych vyhnán byl z fary? – Nuž, nech se mne trochu u kamen ohřát – mám kapitulaci, jsem veterán starý. Já budil jsem lid, že potopa hrozí – teď přihnala se, já teskně se dívám – a nemoha sám se chopiti zbraně, nuž, vojáčkům aspoň na cestu zpívám. 13. února 1917. 72