EVROPA V LÁZNI

Karel Dostál-Lutinov

EVROPA V LÁZNI
Babizna stará, vrásčitá (pleť černá, ňadra visutá) by ráda byla panenkou. Od hýření a neřestí poslední vnady pozbyla. Vzpomíná krásných mladých let, kdy, zlatý křížek na hrdle, v panenských bílých šatičkách do chrámu Páně chodila, nejsličnější všech světa dcer svou něhou, vědou, uměním. Moc milců měla, ctitelů, každý ji jinak poprznil, kříž strhli s její čelenky – teď ošklivou je stařenou. Zkoušela léků tisíce. I s doktory i s babami se radila, a hledala u filosofů omlady: Spinoza, Voltaire a Rousseau a Schopenhauer, Nietzsche, Kant – a nepřehledná řada jich s ní zkoušela své umění. Ni Mojžíš, Buddha, Mahomed jí osvěžiti nedoved. Tož vyhledala kartářky a Sybilly: Madame de Thébes jí poradila zkusiti krvavé lázně. (Tak ji kdys už Napoleon traktoval.) 8 Sešli se její synové, koruny šoupli na kuráž, a matce lázeň chystali: Mošny vzali všem žebrákům, koupili za ně mužů květ (sto milionů mladých těl), krev do bassinu vpustili, a Evropa se koupala. Ó, jak se smála Rebekka svou kolozubou hubičkou, když v teplé lázni seděla, a za záclonou koncert hřměl drednotů, děl a haubiců, jsa doprovázen líbezně varhany pušek strojových! Když hudba ztichla, Evropa šla z lázně s tváří růžovou, pak obmyla se deštěm slz sirotků, vdov a matiček – a byla krásná! O sto let již mladší, prudší, zdatnější zas k orgiím a neřestem... 6. 8. 1914. 9