Na Lodí, na níž se Virgíl do Athén plavil.
Z Horáce, kn. I. oda 3.
Tak tě Cythery vládkyně,
Tak tě Heleny bratř, blížency zhvězdění,
Chraňte, větrů y krotitel,
Zatkna veškery dchy, kromě Yapyga,
Lodí, ještos mi povinna
Sobě svěřeného Virgíle k Attyckým,
Prosým, ve zdraví končinám
Vstav, a polovicy zachovej duše mé.
Ten tě okolo prsou měl
Trojí ocel a dub, ješto byl hroznému
Křehký vor moři poručil
První, aniž se bál prudkého Affryka,
S Aqvilóny se troucýho,
Hyad zasmušilých, ni vzteku Notova,
Ačtě rozsudí Adrye,
Mocný, zdmoutili či zhladiti chce moře.
Jaké smrti se strachoval,
Kdo moh neslzavě potvory plujícý,
Kdo zřít zedmuté moře, a
Skalí zlopověstné Akrokeraunye?
Darmo oddělit hleděl Bůh
Moudrý okeany rozlučujícými
Země, jestliže předce vor
61
Brody zakázané přeskočí rouhavý.
Smělý o vše se pokusyt
Lidský hrne se rod v zakleté bezpraví,
Smělý Japetův rozenec
Oheň podvodem zlým národům přinesl,
S ohněm z příbytků nebeských
Sňatým choroba zlá, nových y neduhů
Hejno ulehlo na zemi.
A prv oddálené váhavý smrti dav
Počal spíšiti pokroky.
Prázdnou nestvořeným člověku perutím
Změřil Dédalus oblohu.
Vtrhla Herkulova do pekel odvaha.
Smrtedlníkům nic příkrého!
S nebem pošetilí válčíme samým, ni
Svými trpíme neřestmi,
Hromů Zevs hněvivých trochuby odložil.
Václav Svoboda,
Navarovský.
62