Na Lodí, na níž se Virgíl do Athén plavil.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Na Lodí, na níž se Virgíl do Athén plavil. Z Horáce, kn. I. oda 3.
Tak tě Cythery vládkyně, Tak tě Heleny bratř, blížency zhvězdění, Chraňte, větrů y krotitel, Zatkna veškery dchy, kromě Yapyga, Lodí, ještos mi povinna Sobě svěřeného Virgíle k Attyckým, Prosým, ve zdraví končinám Vstav, a polovicy zachovej duše mé. Ten tě okolo prsou měl Trojí ocel a dub, ješto byl hroznému Křehký vor moři poručil První, aniž se bál prudkého Affryka, S Aqvilóny se troucýho, Hyad zasmušilých, ni vzteku Notova, Ačtě rozsudí Adrye, Mocný, zdmoutili či zhladiti chce moře. Jaké smrti se strachoval, Kdo moh neslzavě potvory plujícý, Kdo zřít zedmuté moře, a Skalí zlopověstné Akrokeraunye? Darmo oddělit hleděl Bůh Moudrý okeany rozlučujícými Země, jestliže předce vor 61 Brody zakázané přeskočí rouhavý. Smělý o vše se pokusyt Lidský hrne se rod v zakleté bezpraví, Smělý Japetův rozenec Oheň podvodem zlým národům přinesl, S ohněm z příbytků nebeských Sňatým choroba zlá, nových y neduhů Hejno ulehlo na zemi. A prv oddálené váhavý smrti dav Počal spíšiti pokroky. Prázdnou nestvořeným člověku perutím Změřil Dédalus oblohu. Vtrhla Herkulova do pekel odvaha. Smrtedlníkům nic příkrého! S nebem pošetilí válčíme samým, ni Svými trpíme neřestmi, Hromů Zevs hněvivých trochuby odložil. Václav Svoboda, Navarovský.
62