Přátelství a láska.

Přátelství a láska.
Lahodná z přátelství k lásce je přecházka, Cestičkou milencům v blouzení sladkou; Jako je v ozdobné kvítnicy procházka, Jako jsou kročeje rovinou hladkou. Nebe a země se usmívají, Rozkoše medové poskytají. Květnový větříček jim vane, rozmile V růžových zahradách pohrávajícý. Pohodou svitá jim slunéčko spanilé, Blaženou jednotu osvěcujícý. Líbezní dnové jim uplývají, V ráji že pleší, se domnívají. Zatím, ach! v srdečku milostné puzení Pučí se, chová se, kvete a zraje, Bezděky láska své vylije kouzlení, Probíhá žíly a lahodně hraje. Lásko, ty číháš co v květinách had, Plná jsy jedu, ach! plná jsy vnad. 75 Jestliže z léči tvé někdo se vyvodí, O jak to smutná, jak planá a pustá Cesta, jenž k přátelství od lásky převodí, O jak je dlouhá a svízelem hustá! Takové mateři v bolestění Od hrobky syna je navrácení. Otrapy sužují srdečko sevřené, Naděje opouští osyřalého; Štěstí se kormoutí napotom zmařené, Studeno pocházý rozpáleného – Blaze, ó blaze, kdo Mudřenu zná, Jestliže výhostu Láda mu dá. Jozeff Kramář, Kaplan v Semilech.
76