Bezhlavý kněz.
Po Praze v nocy slyšeti hop,
Třínohý kůň a bezhlavý pop,pop
Smutně jezdí a straší.
Pod paždím hlavu nosývá duch,
O třech jen jeho klopejtá druh,
Hrůzou ponůcky plaší.
Jeho je výjezd zámecký vrch,
Zastávka první židovský trh;
Tam on prohlíží loubí.
V pokoji nechá Karolín stát;
Což je mu po něm? jiný má spád;
Všecky kafírny zvroubí.
František, Florenc, Hyberno zjev,
Zastávku v Templi, u Rožně měv,
Chvátá do Nekazanky.
Truchlivě hledě v příbytky her,
V lákavé byty laskavých dcer,
Vejde do Slepé Branky.
80
Mnohý chce zvědět, co asy sved,
Že musý strašit tolik již let?
Slyšte, vypovím krátce.
Marnostem, chloubě celý se zdav,
Zohyzdil kněžský mrzkostí stav,
Vážné štítil se práce.
Ještě jsa jinoch, v umění žák,
Znát bylo, jaký z něj bude pták,
Známý rozličným kusem.
V učení tupý, výborný práč,
V cvičení lenoch, pověstný hráč,
Rád již jezdíval klusem.
Učiněn knězem, ostal, co byl;
Jak jindy, křepčil, hrál, jed a pil;
Stavem pohoršil mravy.
Byl velký světák, špinavý dráč,
Pomluvač, mstitel, klevetář, žráč,
Neměl tenkrát již hlavy.
Po modě nosyl švihlický šat,
Červený oděv tak jako kat,
V pejše převýšil dudka.
Křepčení nová v kotrbě měl,
Vždy jako hejsek po Praze jel,
Spěšně, ztřeštěně, zprudka.
81
V marnosti, v jízdě hledával čest,
Starost měl ženy poctivé svést,
Tropil kleveta, sváry.
Milovník býval kuběnských hnizd,
Tupil a haněl poctivých mist,
Žádné nepřijal káry.
V pokrytství předce ukázal chuť,
Vrtkavý byv však tak jako rtuť,
Jevil po světě tužby.
Miloval marnost, chloubu a lež,
Vždy jiné dívky, vždy jinou spřež,
Těm jen konával služby.
Jednou se on a podobný druh
U dívky sešli; pekelný duch
Oba pomámil láskou.
V očích byl jeden druhému jed,
Rádby byl jeden druhého sved,
Zhoubnou pro soka sázkou.
Dí ten druh: Tvá buď dívka y čest,
Jestliže z hradu Pražského sjezd
Jízdně vykonáš tryskem.
Velela dívka, přivolil pop,
Za lehké drže, poskočil v strop,
Láskou, chválou a zyskem.
82
Hop, hop, hop pádí ze hradu kněz,
Jakby ho raroh v povětří nes,
Dosahá skoro již cýle.
Co je to? ouve! trh na něho ďas,
Kůň zlámal nohu, kněz srazyl vaz,
Běda, nešťastná chvíle!
Myslil ho lapnout pekelný vrah,
Ochránce pustil na kněze strach,
V jízdě litoval činu;
Strašíť předc. Jezdí mnoho již let,
Otcův jest pravnuk, praprapraděd,
Musý pykati vinu.
Černý byl jindy tak jako kos,
Jen se mu bělel drobátko nos,
Černá po uši brůna;
Teď jí již celá zbělela srst;
Knězy pak brada, pleš, levá hrst,
Co dlaň u pupku lůna.
Každý jej vidět nemá ten dar,
Tak jako každý nevidí čar,
Jeden z tisýce lidí:
Deváté dítě, sváteční plod,
Strašidel slyší šustění, hřmot,
Mnoho bezhlavých lidívidí.
83
Truchlivě pokoj každému dá,
Kdo pro něj vážnost, poklonu má;
Neb kdo před nima smeká
Všetečně, má on ofouknout moc,
Kdo jen jej urazý, stůně tu noc,
Dlouho v posteli heká.
Nosyti musý pod paždím vaz,
Dokad mu každý nesejde kaz,
Až se na dobro změní.
Nebo on jezdiv okolo hnizd,
Ještě sy váží lákavých mist,
Podnes lepšením lení.
Šebest. Hněvkovský.
84