Spokojenost.

Spokojenost.
Jak krásně v světě živ může býti, Kdož štěstí sám sy nezmaří, A z bytnosti své vždy radost píti, Již od Boha sy danou zří. Jak vše co žije, Zde radost čije,čije Z tak velké lásky v každý čas, Jak krásně v světě živ může býti, Kdož Stvořitele slyší hlas. Bůh stvořil vše to, co země plodí, Y zvířat množství veliké, A všecky věcy, jenž se ti hodí, Dal ku potřebě všeliké, Onť při řízení Měl také zření, Že k celosti nic nechybí, Bůh stvořil vše to, co země plodí, Bůh stvořil svět všem přelibý. 85 Kdo život vede vždy se vší ctností, Dle zákona, jímž chce být ctěn; Kdo přičiní se s tou bedlivostí, By potřebnost měl každý den, Kdo v živobytí Svým stavem cýtí Se spokojena býti dost, Kdo život vede vždy sevší ctností, Ten požívá zde blaženost. Když tvorcy svému hned v ranní době Vždy za posylu děkuješ, A na dobrotu, jíž vše dal tobě, V čas žádný nepochybuješ, Tak požehnání Vždy na konání Tvé hojně s nebe bude dštít, Když tvorce svého hned v ranní dobědobě, Též večer hledíš z darů ctít. Když ctíš své bližní pro Boha svého, Když za bratří své je vždy máš, A činíš jim, co je prospěšného, Že jim z jích nouze pomáháš, Když muži ctnému Y nepravému Vše soužení rád odstraníš, Když ctíš své bližní pro Boha svého, Tak vůli jeho vyplníš. 86 Pak povolá nás z té země milé, Své sluhy po té časnosti, By každý, kdož chtěl, tam dosáh cyle, Jímž šťastní budem v věčnosti. Kde Boha věčně Vždy chválit vděčně, Též budem znát y tajnosti; Pak svolá všecky s té země milé Nás do nebeské radosti. Václav Chaloupecký.