Spokojenost.
Jak krásně v světě živ může býti,
Kdož štěstí sám sy nezmaří,
A z bytnosti své vždy radost píti,
Již od Boha sy danou zří.
Jak vše co žije,
Zde radost čije,čije
Z tak velké lásky v každý čas,
Jak krásně v světě živ může býti,
Kdož Stvořitele slyší hlas.
Bůh stvořil vše to, co země plodí,
Y zvířat množství veliké,
A všecky věcy, jenž se ti hodí,
Dal ku potřebě všeliké,
Onť při řízení
Měl také zření,
Že k celosti nic nechybí,
Bůh stvořil vše to, co země plodí,
Bůh stvořil svět všem přelibý.
85
Kdo život vede vždy se vší ctností,
Dle zákona, jímž chce být ctěn;
Kdo přičiní se s tou bedlivostí,
By potřebnost měl každý den,
Kdo v živobytí
Svým stavem cýtí
Se spokojena býti dost,
Kdo život vede vždy sevší ctností,
Ten požívá zde blaženost.
Když tvorcy svému hned v ranní době
Vždy za posylu děkuješ,
A na dobrotu, jíž vše dal tobě,
V čas žádný nepochybuješ,
Tak požehnání
Vždy na konání
Tvé hojně s nebe bude dštít,
Když tvorce svého hned v ranní dobědobě,
Též večer hledíš z darů ctít.
Když ctíš své bližní pro Boha svého,
Když za bratří své je vždy máš,
A činíš jim, co je prospěšného,
Že jim z jích nouze pomáháš,
Když muži ctnému
Y nepravému
Vše soužení rád odstraníš,
Když ctíš své bližní pro Boha svého,
Tak vůli jeho vyplníš.
86
Pak povolá nás z té země milé,
Své sluhy po té časnosti,
By každý, kdož chtěl, tam dosáh cyle,
Jímž šťastní budem v věčnosti.
Kde Boha věčně
Vždy chválit vděčně,
Též budem znát y tajnosti;
Pak svolá všecky s té země milé
Nás do nebeské radosti.
Václav Chaloupecký.