Pramen mladosti.

Pramen mladosti.
Na jednom místě, že nevím, kde? škoda! Měla se prejštiti předivná voda; Od ní, když někdo jen dost málo pil, Na místě k podivu dítětem byl. Všecko tam chvátalo, co mohlo lezti, A kdo to nemohl, ten se dal vézti, Baba již stará, by vetchý co dub, Zmladla a zlatý zas nabyla zub. 121 Nejvíce dědkové pramen ten ctili, Podivu tohoto svědkami byli; Mnohý z nich k prameni sotva že šel, Domů však zmlazený na holi jel. Sýla se vzkřísyla, lidské tak plémě Zmladlo, až osud skrz třesení země Zasypal pramen, a zamezyl tok, A tak již uplynul po roku rok. Po čase pověst ta k slyšení byla, Že se předc vztahuje pramene sýla Na toho potomky, kdo u něj byl, Nežli se zasypal, a z něho pil. Každému ostane staré své tělo, Předešlá podoba, skrčené čelo; Jediný mozek a jiného nic Z celého potomka nezmladne víc. Pročež když stařec se chová jak děcko, Krášlí se, miluje holky; to všecko Pocházý odtud, že děd jeho pil Z pramene mladosti, když u něj byl. Adam Navrátil.
122