Pramen mladosti.
Na jednom místě, že nevím, kde? škoda!
Měla se prejštiti předivná voda;
Od ní, když někdo jen dost málo pil,
Na místě k podivu dítětem byl.
Všecko tam chvátalo, co mohlo lezti,
A kdo to nemohl, ten se dal vézti,
Baba již stará, by vetchý co dub,
Zmladla a zlatý zas nabyla zub.
121
Nejvíce dědkové pramen ten ctili,
Podivu tohoto svědkami byli;
Mnohý z nich k prameni sotva že šel,
Domů však zmlazený na holi jel.
Sýla se vzkřísyla, lidské tak plémě
Zmladlo, až osud skrz třesení země
Zasypal pramen, a zamezyl tok,
A tak již uplynul po roku rok.
Po čase pověst ta k slyšení byla,
Že se předc vztahuje pramene sýla
Na toho potomky, kdo u něj byl,
Nežli se zasypal, a z něho pil.
Každému ostane staré své tělo,
Předešlá podoba, skrčené čelo;
Jediný mozek a jiného nic
Z celého potomka nezmladne víc.
Pročež když stařec se chová jak děcko,
Krášlí se, miluje holky; to všecko
Pocházý odtud, že děd jeho pil
Z pramene mladosti, když u něj byl.
Adam Navrátil.
122