Pramen života.

Pramen života.
Mládeži! tvé živobytí Teče v zlaté radosti Skrze místa plná kvítí, Rozkoše kdož nepocýtí, Plyna v pouhé líbosti? Jasné nebe v srdce leje Neustále příjemnost; Větřík libý vůni věje, Ptactva množství vůkol pěje, Budíc živou blaženost. Všecko v rajské spanilosti Očím tvým vždy lahodí; Všecko v živé novotnosti Tvoří křepké veselosti, Která sytost neplodí. 119 A předc dychtíš připlout hochu Tam, co oblak jeví blesk! V mysli máš tu jasnou sochu: Až pak přijdeš blíže trochu, Shledáš, že se dým jen lesk. V cestě se ti láska vloudí, Jevíc radost růžovou; Šťastným se tu každý soudí; Ale každý zhola zbloudí, Našed cestu trnovou. Mezy stromy převysoké Hrdě pak se kroutí běh; Tam jsou tůně přehluboké, Skalky, víry přeširoké, K tomu podemletý břeh. Nesnáz, péče, protivenství Loďky se tam uchopí; Vicher do nebezpečenství Házý sem tam bez hojemství, Až ji často utopí. Odtud zhlídneš nahé skály, Bez stromoví pustiny; Červánky, co hrdě stály, Bytem Bohů být se zdály, Promění se v bubliny. 120 Dále nemoc loďku vleče Mezy smutné mrákoty; Množí nářek, plodí péče, Bez slunce tu ten věk teče Do neznámé slepoty. A když bude po mladosti; Když ti věk ten odletí; Zvoláš: kde jsy spokojnosti? Kde jsy věku blaženosti? Vrať se zlaté podletí! Ale tato zlatá léta Nevrátí se nikdý zpět; S nimi po štěstí jest veta, Hořkne bez nich rozkoš světa: Nemuč přáním šťastných let! Šebest. Hněvkovský.