K Iryzce.

Antonín Jaroslav Puchmajer

K Iryzce.
Rádbych ti po vůli tvé s ochotností Zazpíval, Iryzko má, o milosti, Milost tě pouhou Strastí a touhou. Načby sy žádala té vědomosti. Milek, ač malý, však nelítostivý Působí střelami veliké divy. Krále a kníže Okovy víže, Jím bývá hrdina rozkoše chtivý. Bázlivec osmělí, hejrným je skoupý, Mrhač sy uskrovní, zchytrává hloupý; Y u mudrce Zažehá srdce, Bezženec zápalem v šediny vstoupí. Bolestné lopoty, hoře a lkání Pokusý srdečko od milování, Na milované Jde hoře ranné, Žádané potěše krutě se brání. 127 Jizvité bodoucý, přežhavé hroty, Žalost a žehrání chystá se pro ty, Jichž osud lásky Rozloučil svazky, O kdožby vylíčil míru té zloty! Protož y v písni mé málo ti kladu O zrádném rozmilu! milosti skladu, Milost-tě pouhou Strastí a touhou, Načby sy stát měla o její vnadu. Ant. Marek.
128