Panna z studeného hradu.
Na zabavku! já jsem Panna,
Není na mně žádná hana;
Sám mi každý vyjde vstříc,
Podruhé mne nechce víc.
Já se nikam nevluzuji,
Dost mne lidé probuzují,
Láskou než je zarosým,
K žádnému se nevprosým.
Všem svou milost poděluji,
Jenž sy ve mně oblibují;
Neb jsem Panna čistotná,
K milování ochotná.
Rozkoš těla nehledávám,
K pokoji radč ukládávám
Srdce, v kterém chlipnost bdí,
To můj přítel každý ví.
Kdo mé lásky čisté zkusý,
Neřádnou v svém srdcy dusý,
Venuše ho nesúží,
Že má erb můj na kůži.
129
Mé jsou děti, moje panny,
Mužové y ženy vdaný;
Chlapcy, starcy, a kdo kde,
Kněží, a jak stádo jde.
Rovnou ke všem lásku mívám,
S stránkami se nezabývám,
Jedno jest mi král a kat,
Chalupa y panský hrad.
Věrná jsem, mne nezadlábí
Strach, a peníz neuvábí.
Kdo mne pozval k jedné hře,
Moje za ním srdce mře.
Láska má je divná syce,
Na vítání blednou líce,
Potom přejde každou kost
Chládek, po němž tepla dost.
Každý se mně rovnat hledá,
Neb y já jsem panna bledá;
Na méž tváři zkalené
Růže kvetou červené.
Láska moje před druhými
Toto má, že žerty svými
Chladím, pokud objímám,
Pomilujíc zahřívám.
130
Nevinnéť mé milovánímilování,
Andělskéť to pohrávání,
Třeba do peřin vodím,
Hanby, hříchu neplodím.
Ano bujný, ten mnou zkrotne;
Tělná dívka, jak co podtne
Trávu, tak svůj tratí tuk,
Z lícý jadrných, y z ruk.
Mnohému má láska svědčí;
Jeli malý, bývá větší;
Na vejšku y na tučnost
V krátkém čase nad hojnost.
Já jsem skrovná hospodyně,
Outrat velkých při hostině,
Kam se pozvu, nedělám,
Uhostit se málem dám.
O to zase piji více,
Předc však nejsem ožralice.
Piji, co mne donutí
Žížeň; slivoň krom chuti!
Kdo mně celé hody strojí,
Jídlem, pitím možně kojí,
Zle mu platím za ten hřích,
Div mu nerozhodím břich.
131
Jiného když polituji,
Pancýřem břich ozbrojňuji,
By se nemoh rozpučit,
Jeho semnou rozlučit.
Já svých přátel navštěvuji
Zhusta, zřídka, jak kde čuji,
Že mně přeje ta neb ten,
Přes den, přes dva, y každý den.
Kdož mně do tajemství sýhne?
Moc mou tvornou nevystíhne
Žádný, neb můj mocný hlas
Opanuje každý čas.
V létě zymu, léto v zymě
Svolám, dvěma zlevím břímě;
Ten sy v zymě netopí,
V létě ten se nekropí.
Matka jsem, a jako včela
Děti rodím bez manžela,
Že pak muže nepoznám,
Panna jsem a dcery mám.
Dcery mé jsou nepodárné
Plémě, ony lidi svárnéšvárné
Vysuší a nadují,
Obě věku zkracují.
132
Já jsem Panna dlouhověká,
Smrt mne s kosou nepoleká,
Já ji zavdy ručičku,
Tak mne volá sestřičku.
S lékaři jsem jedna ruka;
Z toho bývám jejich muka,
Mnohý semnou zbohatí,
Když se nedám vyhnati.
Vyhnalli mne předce z kotu,
Zazpívám mu jinou notu;
Jdu, a v nenadálý čas
Přijdu jemu na žert zas.
Když se svatý Václav ozve,
Kam mne na ovoce pozve,
Meškám, až mně na koni
Jiří s věncem zavoní.
Přítelkyň jsem živobytí,
Miluje ho vše, co cýtí,
Starým leč a nemocným,
Běda semnou dvěma tým.
Též kdo při mně onemocní,
Tomu nechť jsou napomocni
S celým kunštem lékaři,
Syc ho zkradou hobařihrobaři.
133
Mladý muže, starý musý,
To mé právo mnohý zkusý,
Mladé vzhůru vyzdvíhám,
Starým na hrob dosýhám.
Právo to té podvodnice
Zasluhuje šibenice,
Všickni stejně pravili
Po straně a soudili.
Žádný mne předc neoběsyl,
Každý vida mne, se děsyl,
Prose: Panno Zymnice,
Ušetř naše hranice.
Zatím se vám odporoučím,
Na věky se nerozloučím,
Neboť, co se nezvíte,
U sebe mne uzříte.
Augustýn Kuča.
134