Oda k jmeninám (svátku) V. U. Slečny M*** z R***.
Dne 10. září 1809.
Dni šťastný, vítej! sláva tobě!
Dnes každý kvítek libě kvěť!
A jako Minky očka obě
Dnes slunce vzejda jasně svěť.
Sem růže poneste a kvítky,
A víte věnce, milé dítky!
Ať zní váš hlásek
Co v máji sedmihlásek,
A v okolí
Les, hora, oudolí
Tvým, Slečno, slavným rozlíhej se jménem,
A stkvěj se v chrámě Kráse posvěceném.
123
Dnes utěšeně světu kyne
Pán, jehož jasný v nebi byt,
Ten pramen, z něhož věčně plyne,
Sklad divů, krása, duch a cyt:
Dnes dech – a Anděl, s nebe sstoupě,
Se vtělí v libé vabů poupě;
Tu milé lásky
Své vábné strojí pásky,
By sletěly,
A krásné viděly
To děcko, které, když ten dětel slítá,
Je veselým a libým okem vítá.
Ty Milostky Tě vaby svými,
A kouzly krásy osuly,
Že nyní vížeš smysly jími;
Tyť nás dnes právě uřknuly! –
Ký péro, Krásná, nebeského
Opíše záři oka tvého?
To očko vlídné
Kam zablejskne a hlídne,
Vše zotaví,
A oblahoslaví. –
Ten jemný blesk tak outlé blaží duše,
Jak slunečnost a rosa růže v suše.
124
Již v květu věku letí k Tobě,
Y Ctnost y Moudrost, Bohyně,
A dadí Tobě,Tobě ozdob obě,
Jak žádné jiné ženštině.
Mohouliž tyto kvítky vzkvesti
Z tak mladé čerstvé ratolesti?
Než kroč kam koli,
Podává Ctnost ti holi;
Cyt hluboký,
A smysl vysoký.
A Moudrost, an Tě libou září mílí,
Ti ostrý vtip a jasný um udílí.
O Krásná! jemná oka záře,
A mladost čerstvo-zelená,
Lič věčně Tvé tak pěkné tváře;
Kvěť jako růže červená,
Svěť jako slunce! – Štědře s nebe
Čest, zdraví, štěstí oros tebe;
A jako čilý
Potůček tichý, milý
Plyň bez žele
Tvůj život vesele!
A po každém Ti kroku vzrosť, co může,
Ta nejpěknější, nejvonnější růže.
125
Ten co to skládá, spolu skládá
Své srdce v pokornou Ti daň.
O zasmějeli, jakož žádá,
Tvé nebeské se očko naň:
Tuť posvětí Tvůj posvěcenec
Ten pochlebný Ti Krásy věnec;
A vznesa vzhůru
Se k nebeskému kůru,
Tam uhvězdí,
V tom krásném rozhvězdí,
Těch, co tak sladce, líbezně se točí,
Ten páreček Tvých jasných, modrých očí.
Jaroslav.
126