Trest neposlušnosti.
Mlíka hrnec obsadila,
jehož děvka nepřikryla,
svými málozběhlými
matka moucha mladými.
Snažnou ale péči měla,
aby škody netrpěla
mládež její; protož k ní
velmi moudře takto dí:
„Hleďte jako já, mé děti,
vždy se kraje přidržeti;
pakli neposlechnete,
bídný konec vezmete.
Příkladů vím na tisýce,
že se žádná z mlíka více
moucha nenavrátila,
jak se do něj pustila.
Věřtež mi a poslechněte,
jestli zkázy ujít chcete;
nechceteli bědovat,
pozdě zpoury litovat.litovat.“
29
Mníc však jedna moucha mladší,
že jest prostřed mlíko sladší,
na vejstrahu nedbala,
žváti takto počala:
Čehožbych se měla báti?
což se pak mi může státi?
vždyť snad v mlíce o nohu,
neb krk přijít nemohu.
Nuže, kdož má kuráž v těle,
ať mne následuje směle!
užívejmež radosti
v věku svého mladosti!
Stará volá: „dej sy řícy,
když tě moudřejší chce střícy
od neštěstí jistého,
nelez sama do něho.„něho.“
Mladá zhurta: „ej, což sami
staří moudří jsou, že s námi
vždy jen chtějí mudrovat,
vší nám radost zbraňovat?zbraňovat?“
30
Matka prosý: ale děcko,
tvrdošijné přesto všecko,
jak sy nejprv smyslilo,
do mlíka se pustilo.
Zde se hodlá náležitě
dobře míti; ale hbitě
místo sladké radosti,
následují ouzkosti.
Neboť ouve! mlíčné moře
pod tělem se mouchy boře,
zhltit hrozý ubohou;
sestry pomoct nemohou.
Pomáhá sy tedy sama,
nožkami y křidýlkama
do mlíka se opírá,
ven se z něho vydírá.
Vše to však nic nespomáhá,
Tížetíže těla sýlu zmáhá.
Nelze z mlíka vyplouti,
musý předc jen zhynouti.
31
Lež teď moucho! při tvém hrobě
vzýt chcy naučení sobě,
jak se děje zpurnému
děcku neposlušnému.
Jan Zabřanský.