BLÁZINEC.

Karel Dostál-Lutinov

BLÁZINEC.
Já udiven se často na svět dívám a celé epos lidstva připadlo mi jako pimprlové divadlo: Tu humor lehtá mě – tu nudou zívám. Ten stále taká jako kyvadlo: „Čí chleba jím, tomu i zpívám“ – ten zuby skřípe, když já hlavou kývám a ve tvář metá mi své zrcadlo. A v divém zmatku loutka loutku sápe, sen o věčnosti jest jim zemí cizí; když hvězdy mluví, loutka tupě chrápe. Ó Mácho! Mácho! Bol tvůj nevymizí. Ztrhané struny zvuk! Zborcená harfa zní. Daleká cesta. Marné volání. 63

Kniha Šlehy a něhy (1914)
Autor Karel Dostál-Lutinov