HOLDOVÁNÍ KRÁLI JEČMÍNKOVI
NA VYSVĚTLENOU. Autor této knihy v prosinci r. 1904 stal se farářem v Prostějově a věnoval se tiché kulturní práci, počal připravovat opravu farního chrámu, nasbíral na 60.000 K a v letech 1906–1907 opravu vnitřku též s mistry Köhlerem, Bílkem a jinými provedl. Ale oprava tato už dála se uprostřed kulturního boje, do kterého byl farář vtažen r. 1905 prof. Judou (Cyprianem Kapižonem), který počal útočit na církev rouhavými články a špiněním faráře, biskupů a kněží. Tehdy musil farář na obranu zahájit rozsáhlou novinářskou kampaň. Prof. Juda byl přeložen do Příbora, mstil se neuvěřitelnými sviňačinami, a farář byl od té doby bez ustání denně smýkán „pokrokovým“ tiskem, prostějovským a českým vůbec. Kde jaká katilinárská existence přišla do Prostějova vést národ (ať už Adlerův, Švihův či Stránského), každý ten z Čech přivandrovalý spasitel Prostějova vytkl si ušlechtilý úkol, vyhrnout si rukávy a rozsekat faráře Dostála nebo aspoň sesadit jej z fary. Přečkal jsem již celou galerii různých těch Krapků, Prachařů, Nováků, Seďů, Obrtelů, Němců, Ležáků atd., kteří jak přišli, za čas zase zmizeli a zůstal po nich jen nelibý zápach ve vlastních řadách. Farář musí stále bránit katolickou věc a sebe proti denním útokům. Původně činil to v „Hanáckém kraji“, od konce r. 1908 v „Ječmínku“. K porozumění následující satiry třeba ještě podotknouti: „Pokrok“ je list národně–sociální, za redaktora Němce protiklerikální do šílenství. V soc. dem. „Hlasu lidu“ otiskoval Bechyně svinské útoky Judovy a svoje, tak že musil před po–
138
rotním soudem v Olomouci faráře pro lež o soše nahého Merkura a jiné odprositi. A v osobním špinění snažil a snaží se jim vyrovnati Jos. Smýkal (funkcionář spolku mor. žurnalistů!!), jenž ve službách spisovatele a nyní starosty dra O. Přikryla obsluhuje radniční lid. pokrok. „Hlasy z Hané“. Když farář K. D. L. tomuto poslal jednou tiskovou opravu, udělal se tento předák moravských pokrokových novinářů analfabetou, jakoby nedovedl rukopisu farářova přečíst a otiskl celou opravu huhňavě zkomolenou, na př. podpis „Karel Dostál, farář“ vytiskl: Karec Doňál, fančár. Doufám, že nyní už bude následující říkání z „Ječmínka“ ze dne 31. prosince 1909 dosti jasným a otištění kulturního dokumentu vítaným.
[139]
MUDRCI.
Tři mudrc! v deputaci
neseme ti gratulaci.
Přijmi naši vzpomínku,
roztomilý Ječmínku!
MUDRC NĚMEC.
Já ti nesu zázračný stroj – „Pokrok“.
Sedni naň – a nepokročíš o krok.
Válku občanskou ti nesu, procesy.
(Radš než hostie mám macesy.)
Kdybych moh tě skřípnout aspoň v něčem,
katovým bych rozsekal tě mečem,
upekl a sněd jak jahůdku –
jako cent mi ležíš v žaludku.
JEČMÍNEK.
No, krásné blahopřání novoroční!
Nuž, duše drahá, Bechyně! Ty počni!
MUDRC BECHYNĚ.
Ječmínku, můj zlatý andílku!
Vánoční ti nesu nadílku:
Pozdrav od phantátypantáty Adlera,
pumu od svatého Ferrera,
od Machara šibeničku,
z příborského vepře jitrničku.
Zde je redakčního zelí bečka
pro drahého Bumberečka.
140
Na sebe hůl nesu od Merkura,
venku nadávek je celá fůra
a stoh pomluv k nim.
Dám, co mám. Víc neumím.
JEČMÍNEK.
Hezky, hezky, dítě milé!
Znám tě, jak jsi ušlechtilé!
A ty ryzí, co ty v zadu
vystrkuješ na nás bradu?
MUDRC SMÝKAL.
Já ti nechu Hlachy lhané,
lží chou hodně pofrkané.
Mě kchtil dobhý kněh, apochtol míru,
proto chpiním kněhe sché a víru.
Nejradch bych chtěl za fančára
Krejčího neb Kamenára.
Ch celé duche tobě pcheji,
abys poňoupil k chvatému Mechoději...
JEČMÍNEK.
Nehuhněj, pro Pána Krista!
SMÝKAL.
Prochím, já chem modernista!
JEČMÍNEK.
A nač máš tu plácačku?
141
SMÝKAL.
Na plácání, panáčku.
JEČMÍNEK.
Inu, milí kamarádi,
můžete mě míti rádi.
Vyslovuji vám své uznání,
ale přece slyšte kázání:
Smýkale, nech lhaní, štvaní, huhňání,
vykonáš-li na kom lživou popravu,
otiskni mu aspoň řádně opravu!
Němče! Ty se nemyl docela:
V kněžské krvi nos ti nezbělá!
A ty živ se, bratře Bechyně,
ale neměň lidi ve svině!
Jinak, hoši, já to vždycky říkal:
Němec, Bechyně i Smýkal,
všecko jeden vý – – tečník!
Ještě jednou přijměte můj dík!
Na rok už se ptejte po mně
v našem Katolickém domě!
TŘI MUDRCI (uraženi).
Hleďme, hleďme na sprostotu!
JEČMÍNEK.
Ticho hoši! Žádný křik!
Chytal jsem jen vaši vlastní notu!
142