HOLDOVÁNÍ KRÁLI JEČMÍNKOVI

HOLDOVÁNÍ KRÁLI JEČMÍNKOVI
NA VYSVĚTLENOU. Autor této knihy v prosinci r. 1904 stal se farářem v Prostějově a věnoval se tiché kulturní práci, počal připravovat opravu farního chrámu, nasbíral na 60.000 K a v letech 1906–1907 opravu vnitřku též s mistry Köhlerem, Bílkem a jinými provedl. Ale oprava tato už dála se uprostřed kulturního boje, do kterého byl farář vtažen r. 1905 prof. Judou (Cyprianem Kapižonem), který počal útočit na církev rouhavými články a špiněním faráře, biskupů a kněží. Tehdy musil farář na obranu zahájit rozsáhlou novinářskou kampaň. Prof. Juda byl přeložen do Příbora, mstil se neuvěřitelnými sviňačinami, a farář byl od té doby bez ustání denně smýkán „pokrokovým“ tiskem, prostějovským a českým vůbec. Kde jaká katilinárská existence přišla do Prostějova vést národ (ať už Adlerův, Švihův či Stránského), každý ten z Čech přivandrovalý spasitel Prostějova vytkl si ušlechtilý úkol, vyhrnout si rukávy a rozsekat faráře Dostála nebo aspoň sesadit jej z fary. Přečkal jsem již celou galerii různých těch Krapků, Prachařů, Nováků, Seďů, Obrtelů, Němců, Ležáků atd., kteří jak přišli, za čas zase zmizeli a zůstal po nich jen nelibý zápach ve vlastních řadách. Farář musí stále bránit katolickou věc a sebe proti denním útokům. Původně činil to v „Hanáckém kraji“, od konce r. 1908 v „Ječmínku“. K porozumění následující satiry třeba ještě podotknouti: „Pokrok“ je list národně–sociální, za redaktora Němce protiklerikální do šílenství. V soc. dem. „Hlasu lidu“ otiskoval Bechyně svinské útoky Judovy a svoje, tak že musil před po– 138 rotním soudem v Olomouci faráře pro lež o soše nahého Merkura a jiné odprositi. A v osobním špinění snažil a snaží se jim vyrovnati Jos. Smýkal (funkcionář spolku mor. žurnalistů!!), jenž ve službách spisovatele a nyní starosty dra O. Přikryla obsluhuje radniční lid. pokrok. „Hlasy z Hané“. Když farář K. D. L. tomuto poslal jednou tiskovou opravu, udělal se tento předák moravských pokrokových novinářů analfabetou, jakoby nedovedl rukopisu farářova přečíst a otiskl celou opravu huhňavě zkomolenou, na př. podpis „Karel Dostál, farář“ vytiskl: Karec Doňál, fančár. Doufám, že nyní už bude následující říkání z „Ječmínka“ ze dne 31. prosince 1909 dosti jasným a otištění kulturního dokumentu vítaným.
[139] MUDRCI. Tři mudrc! v deputaci neseme ti gratulaci. Přijmi naši vzpomínku, roztomilý Ječmínku! MUDRC NĚMEC. Já ti nesu zázračný stroj – „Pokrok“. Sedni naň – a nepokročíš o krok. Válku občanskou ti nesu, procesy. (Radš než hostie mám macesy.) Kdybych moh tě skřípnout aspoň v něčem, katovým bych rozsekal tě mečem, upekl a sněd jak jahůdku – jako cent mi ležíš v žaludku. JEČMÍNEK. No, krásné blahopřání novoroční! Nuž, duše drahá, Bechyně! Ty počni! MUDRC BECHYNĚ. Ječmínku, můj zlatý andílku! Vánoční ti nesu nadílku: Pozdrav od phantátypantáty Adlera, pumu od svatého Ferrera, od Machara šibeničku, z příborského vepře jitrničku. Zde je redakčního zelí bečka pro drahého Bumberečka. 140 Na sebe hůl nesu od Merkura, venku nadávek je celá fůra a stoh pomluv k nim. Dám, co mám. Víc neumím. JEČMÍNEK. Hezky, hezky, dítě milé! Znám tě, jak jsi ušlechtilé! A ty ryzí, co ty v zadu vystrkuješ na nás bradu? MUDRC SMÝKAL. Já ti nechu Hlachy lhané, lží chou hodně pofrkané. Mě kchtil dobhý kněh, apochtol míru, proto chpiním kněhe sché a víru. Nejradch bych chtěl za fančára Krejčího neb Kamenára. Ch celé duche tobě pcheji, abys poňoupil k chvatému Mechoději... JEČMÍNEK. Nehuhněj, pro Pána Krista! SMÝKAL. Prochím, já chem modernista! JEČMÍNEK. A nač máš tu plácačku? 141 SMÝKAL. Na plácání, panáčku. JEČMÍNEK. Inu, milí kamarádi, můžete mě míti rádi. Vyslovuji vám své uznání, ale přece slyšte kázání: Smýkale, nech lhaní, štvaní, huhňání, vykonáš-li na kom lživou popravu, otiskni mu aspoň řádně opravu! Němče! Ty se nemyl docela: V kněžské krvi nos ti nezbělá! A ty živ se, bratře Bechyně, ale neměň lidi ve svině! Jinak, hoši, já to vždycky říkal: Němec, Bechyně i Smýkal, všecko jeden vý – – tečník! Ještě jednou přijměte můj dík! Na rok už se ptejte po mně v našem Katolickém domě! TŘI MUDRCI (uraženi). Hleďme, hleďme na sprostotu! JEČMÍNEK. Ticho hoši! Žádný křik! Chytal jsem jen vaši vlastní notu! 142