LITERÁRNÍ BURLESKA.

LITERÁRNÍ BURLESKA.
Ty krásné časy minuly, kdy voněly nám p–dy, kdy na každého Pišmíra byl celý národ hrdý, kdy každá chatka chovala genia ve svém klíně, kdy věnce z bobků visely na každé rohatině, Dnes na Parnase drahota a strašná konkurence, i v obchodě i v umění je těžká existence. Kdys pro národ a pro slávu se básník pachtil v knize, dnes ale chytrý obchodník myslí jen na peníze. On hledí dobře vycítit, co rád jí lid náš zbožný, a fůry sena vozí mu – a nosí do záložny. 67 DANTEUM V PRAZE.
V Praze uskutečněno bylo monumentální dílo a sídlo katolické kultury: Dne 29. února 1914 vysvěceno bylo „Danteum“, dopoledne byly slavnostní schůze a večer dávala se Zeyerova pohádka „Pod jabloní“ s hudbou Sukovou. Danteum je katolické divadlo, museum, výstavní palác, přednáškový sál, spolkový dům, oratorní síň. Jeho potřeba byla už velmi citelná. Už roku 1911, když jsem navštívil smíchovské pašijové hry a Mariánskou zahradu na Strahově, napsal jsem, že Praha potřebuje Katolického domu,domu Prahy důstojného. Jak odporný dojem, když pašijové hry na Smíchove musily se hrát v divadélku,kde ještě všechno čpělo špínou šantánu! Potřeba duchovní scény ukázala se zvláště poslední dobou, když dávaly se náboženské hry jako Parsifal a Claudelovo Zvěstování na prknech Národ. divadla, na nichž hrají se i operety a cizoložné frašky. Náboženská hra žádá i svého ovzduší. A toto ovzduší Danteum má. Stojí v srdci Prahy, ale přece poněkud stranou velkoměstského ruchu. Jest upraveno ve starém šlechtickém paláci. Původně se vyjednávalo o adaptaci uzavřeného Dienzenhofferova chrámu, i o sv. Mikuláši byla řeč, ale rozhodující činitelé činili překážky a konečně i stavitelé nebyli pro tento projekt nadšeni. Obec pražská a vinohradská jevila ochotu věnovati zdarma dosti vhodný po– 68 zemek, ale podmínky ohrožovaly poněkud úplně volný rozvoj ústavu. Až konečně se výhodně získal zmíněný palác, v jehož prostranném nádvoří dal se vybudovati vhodný objekt, a kolkolem jest mnoho místností pro účely ústavu. Velkolepý portál zbudoval sochař Fr. Bílek, před portálem v okrouhlém trávníku stojí pomník kněží buditelů, jejž zbudoval svým nákladem farář Pauly. Vstoupíme-li do obrovského sálu, jenž pojme asi 2000 osob, máme dojem gotické katedrály. Barevná okna, malovaná Urbanem, představují svaté Cyrila a Metoděje, Václava, Ludmilu, Prokopa, Božetěcha, Karla IV., Arnošta z Pardubic a j., bývají večer v přestávkách zvenčí elektricky osvětlována, což působí slavnostním dojmem. Scéna je velkých rozměrů, tak že se hodí k provozování her ammergavských, velkých festivalů i produkcí kinových. V přiléhajících místnostech jest církevní museum, jež spravuje kanovník Podlaha s kan. Šittlerem, výstavní salon pro umění výtvarné, jenž je zároveň dvoranou pro menší schůze a přednášky, místnosti pro katolickou knihovnu a čítárnu a galerie pro získaná díla katolických umělců. Počátek učiněn s Bílkovým Krucifixem. V souterrainu jest bufet, domácí správa, ústřední topení, skladiště, malírna atd. 69 Kdo uskutečnil toto dílo? Křesťanská akademie, jež byla k tomu povolána, odumírala, živořila a nemohla se vzchopit k tak velkému činu. Ale sdružení mladých katol. literátů a umělců, kteří se kupili kol Nového Života a nyní se sorganisovali v „Zeyerově společnosti“, chopili se intensivní práce, s nadšenou pomocí opata Zavorala, P. Albana a prob. Buriana získali pro myšlenku svou českou hierarchii a šlechtu, k níž přidružili se jiní laičtí Mecénové – a ejhle, nečekané stalo se skutkem! Když má Praha různé profánní a varietní podniky, svou Alhambru, Lucernu, Mozarteum, proč by neměla mít Danteum? A jak se dospělo k názvu Danteum? Původně chtěli mít literáti „Zeyerův dům“, s jiné strany navrhováno „Lvův dům“, Trojanus byl pro „Divina Commedia“ a to vedlo ke stručnějšímu a pregnantnímu: Danteum. Dante posud zůstává representantem katol. kultury, nejvyšším typem katolického inteligenta, učence, umělce a politika zároveň. Značně přispěla k uskutečnění též vinohradská obec, která věnovala odkaz Lehnerův, poněvadž úmysl Lehnerův zapadá do rámce Dantea. K otevření Dantea, jehož vysoký kulturní význam se všeobecně uznává, vyslali své zástupce Česká akademie, obce pražské, fakulty, spolky umělců a literátů a vůbec všechny kulturní kor– 70 porace, pokud nejsou ve vleku Volné myšlenky. Z Francie poslali telegrafické pozdravy Rodin, Claudel, Massenet a j. Řízení ústavu není ještě definitivní, ředitelem byl zatím jmenován Dr. J. Šimánek, dramaturgem P. Sig. Bouška, intendantem opat Zavoral. Redaktorem věstníku „Danteum“ je Vilém Bitnar. Pro jednotlivé odbory jmenováni byli ředitelé: Pro sochařský F. Bílek, pro malířský Jar. Obrovský, pro přednášky žurnalistické Trojanus, pro beletrii J. Š. Baar, pro lidopis Č. Zíbrt, pro historii Dr. Pekař a V. Řezníček, pro literaturu X. Dvořák, pro lidové vzdělání prof. Žák, pro apologii Dr. Kordáč a F. Žák atd. Pracovní program jest bohatý: V neděli náboženská hra, předpolednem dětský dýchánek, odpoledne theologická přednáška, v pondělí sociální přednáška, v úterý literární přednáška, ve středu přírodovědecká přednáška s obrazy, ve čtvrtek přednáška o katol. umělci s obrazy, v pátek recitační večer, v sobotu duchovní koncert. Ač je vstupné mírné, přece stačí i na udržování podniku. Zajímavo jest, že se tvoří zvláštní ukázněné herectvo pro duchovní hry (Calderon, Vega, Claudel) po způsobu ammergavském, tak že časem mohou pražské hry v „Danteu“ dosáhnout světové pověsti. Kdyby vstal z hrobu Zeyer, radoval by se z uskutečnění své touhy .Velká dílna lidskosti už pracuje a získává všude sympatií. 71 „Čas“ ovšem soptí s celou Volnou myšlenkou a přináší v čele listu výzvu Macharovu k Pražanům, aby Danteum zapálili, tak jak za slavné bouře husitské vydrancovali klášter na Slovanech – ale z Prahy bylo mu odpověděno: „taková řízná komanda aby pan poručík posílal jen Dru Stránskému, majiteli Gumových novin“. Veškero vztekání „Času“ a „Práva lidu“ nic nepomůže, neboť Danteum jest hotovou věcí – v mé fantasii, která se nedá časy ani nečasy obmezovat. Ano, vše je fantasie, vše jen sen. Den 29. února 1914 vůbec nebyl, ale Danteum, doufám, přece jen bude! V 1. ročníku Nového Života r. 1896 popsal S. Bouška nádherné dílo o Mánesovi – a za 10 let bylo skutkem. Doufejme, že Danteum bude stát dříve. Napsáno 24. března 1914. Vyšlo v „Arše“.
72