AŤ ŽIJE ČESKÝ KRÁL!

AŤ ŽIJE ČESKÝ KRÁL! (1620.)
Bouří se prachu chuchvalce – to jede Fridrich od Falce, by Čechům kraloval. U hranic zemských za všecky Šlik přivítal ho německy – ať žije český král! Král sice česky neumí, však českým dámám rozumí i vínu – a tak dál. Zná dobře mít se z cizího – je těžko najít lepšího. Ať žije český král! Na hradě šlechta holduje, král pije, tančí, hoduje, až řinčí hrad i sál – a zatím pastor Škultety chrám Vítův čistí prokletý. Ať žije český král! Sochám se nosy urazí, pálí se skvosty, obrazy, jež Karel nastřádal. I kříž, jenž visí nad kůrem, se trhá na zem s rachotem – ať žije Český král! 28 Císařští táhnou na Prahu, by připomněli přísahu, již národ vládci dal; vojáčci čeští rukují – leč Fridrich s panstvem pije, jí – Ať žije český král! Na Bílé hoře sražen šik, Německy velí Thurn a Šlik i Anhalt jenerál... U Hvězdy v posled krvácí ve službách cizích Hanáci – ať žije Český král! Král utek’ s tlupou cizích band, a zákonný pán Ferdinand zas na svém místě stál – českému zrádci nevěřil, byť tento volal ze všech sil: Ať žije český král! Hoj, milí páni pastoři: Už trochu z ran a příkoří se národ vylízal: Už byl by čas jej zabít zas! Jen škádlit Řím! Vem Čechy ďas! Ať žije pruský král! 29 MODLITBA MODERNÍHO ČLOVĚKA.
Můj bože (spokoj se, že tě píšu malým b, žádá to moderní mé sebevědomí), snad jsi, snad nejsi, obé je hypothesou, ale Já tě potřebuji, tedy buď! Prosím o malou audienci. Předně prohlašuji, že jsou mi velmi na závadu všecka tvá „přikázání“. Prosím, abys mne takovými věcmi neobtěžoval. Chci svobodný vývoj Své Osobnosti, neomezený ničím. Ničím! Rozumíš? A proto neuznávám žádných církví a zákonů (leda ty, na které je kriminál). Pamatuj si to! Neuznávám žádných církví a proroků, neměl jsem příležitosti ani času, revidovati jejich pasy, jsou-li skutečně posláni od tebe. A hlavně: Nemám k tomu chuti, a priori je odmítám, neboť každý sestupuje s tvé hory s deskami předpisů a zákazů. A já jsem anarchista, jenž miluje ty, kteří drtí staré modly, masakrují staré kněze, kážou pěknou morálku, ale svobodnou, bez trestů. Přec ti však důvěrně musím přiznat, že nejsem šťasten. Proč tu vlastně jsem? Což, zábavy občas je dost. Některé romány jsou zajímavé, některé obrazy jsou půvabné, ba pikantní, noviny přinášejí občas kousek sensace, cigára nejsou zlá, pivo ujde, i leckterý jiný diskrétní požiteček se naskytne – ale upřímně řečeno: Je to jak pro psa moucha. Hlad, nesmírný, divoký hlad po Životě škvrčí v mých střevách, řve jako lev v poušti. A smutek černý mne zaplavuje, pomyslím–li, že by mělo být jednou všemu konec. Žízním po nesmrtelnosti! Já! 30 Já! Já! Ne abys myslel,že mne upokojíš nějakou nesmrtelností v mých potomcích. Já chci být živ! Mé Já nedá se nahradit žádnými surogáty. Já chci život věčný! Já, který trpím, chci věčnou radost. A tak stojím bezradný před tebou.
KRISTUS: Co prospěje člověku, kdyby celý svět získal, ale na své duši zkázu utrpěl. Hledejte nejprve království Božího a spravedlnosti jeho, a ostatní bude přidáno vám. Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duše zabiti nemohou. Blahoslaveni jsou chudí duchem (chudobu milující), jejich jest království nebeské. Blahoslaveni jsou tiší, neboť světem vládnouti budou. Blahoslaveni jsou lkající a plačící, neb oni potěšeni budou. Blahoslaveni, kteří lačnějí a žízní po spravedlnosti, oni nasyceni budou. Blahoslaveni milosrdní, oni milosrdenství dojdou. Blahoslaveni Čistého srdce, oni Boha viděti budou. Blahoslaveni pokojní, oni dítkami Božími slouti budou. Blahoslaveni, kdož pronásledování trpí pro spravedlnost – jejich jest království nebeské. Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.
31