PŘEDNÁŠKA J. S. MACHARA

Karel Dostál-Lutinov

Ohlušný potlesk sálem doburácel. Dým kadidla se kolem boha ztrácel, Syn Heliův se z jeho mraků nořil a věřícím svým půvabně se dvořil. Keř růžový nes – kořen nahoru – a takto počal v sladkém hovoru: Přátelé slunce! Jak každý z vás se přesvědčiti může, jest to, co v ruce tady nesu růže. My v čítankách to čtli a v učebnicích, že růže královnou je ve květnicích, ji chválil Hâfiz, Šalomoun v své písni duch její sladký v sametové třísni... To však je všechno švindl – věřte mi! – Šeredy větší není na zemi! Jen vizte (zdvihá kořen nahoru) tu roztřapanou, černou potvoru! A její vůně? – Přivoňte, jak páchne – tu leze po ní červ! Mně neupláchne! A zlostný tvor je růže, nelítostný! Zde, prosím, vizte zakřivené ostny, jež po celém jí těle drze trčí – nu, zkrátka: Zmetek s poťouchlostí krtčí! Dál slavena buď, stvůro nebásnická – jeť nesmrtelná věru hloupost lidská... (Odhazuje růžový keř gestem pohrdání a zdvihá durman květem vzhůru:) Muž rozumný a ve vší kráse gourmand ctít může pouze nádherný zde Durman: To jméno! Jako když hrá harmonium! Datura – zní – Stramonium! On roste volně, bez pout zahradníka, má hojnost bodců, ostrých jako dýka – tož mužnosti znak, síly neústupné. Nechť noha stáda na hlavu mu dupne, on s příštím létem rozkvétá zas v kráse! – Stříbrné číši květ ten podobá se, z níž pije král! A bouquet toho vína! Kdo okusil, ten strastí zapomíná, a hlava jde mu v omámení kolem – Ó Durmane, můj bratře, květem spolem! Dvacáté století má spasný úkol: by všechny růže vyplenilo vůkol a církev římskou – zvlášť pak Lutinova, že kritisuje činy mé a slova... Tak vidím pravdu Já – Syn Slunce – Machar. Kdo vidí jinak, mamičc jest a chachar, ten vypráskán buď z lidské společnosti – a bez pardonu! – ať v něm praští kosti.“ Hlas lidu hřmí: „Hle, dobrý, měkký člověk! Buď veleben a chválen věků po věk.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ouzkost, sladivý, zvětřený, ukrutenství, šálivý, nebezpečenství, rozkošnost, outlý, nevinnost, lahodivý

200. báseň z celkových 208

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Vojtěch Nejedlý)
  2. 10. Růži rovně, když se na usvítě (Jan Kollár)
  3. báseň bez názvu (Vojtěch Nejedlý)
  4. Na J. M. Leopolda druhého, krále českého. (Vojtěch Nejedlý)
  5. báseň bez názvu (Vojtěch Nejedlý)
  6. Poutnice (Vojtěch Nejedlý)
  7. Outěk. (Vojtěch Nejedlý)
  8. Radost. (Josef Jungmann)
  9. Nevděčná dcera. (Vojtěch Nejedlý)
  10. Moreau. (Vojtěch Nejedlý)