Facír.

Ladislav Quis

Jak jmenoval se, nevím už, snad ani neměl jmena, jen věděl, že mu otcem muž a matkou byla žena. My facírem jej zvali jen. Vždy přicházel, kdy vzrůstal den a ptačí zpěv zněl lesem. My děti jsme jej s plesem vždy vítaly, i starý pes, neb facír všem věc milou nes’. Na čapích nohou krátký trup a stářím shrblá šíje, na lysé lebce sporý chlup, knír šedý ústa kryje. Zahnutý nos a bystrý zrak, však v sivých očích hraje šlak, a v smědé tváři vrásky, jak písmo dávné zkázky. Dlouhaté ruce, rudá pěsť, aj, to náš starý facír jest. Vysoké boty, sšlapané, se pyšní barvou lišky; punčochy pestře protkané a kabát, z šedé myšky, výložkem zdoben zeleným, též barvy klobouk s děleným tetřívka peřím stranou, přes plece brašnu zdranou, z úst dýmka visí, dvojka v zad: tak vyšnoren k nám facír vpad’. Ba do naší vpad’ myslivny ten bludný pták, vděk dětem, jež hovor jeho podivný kouzelným vodil světem. Nechť otec, matka broukali, my na přítele nedali, jenž pohádky a šprýmy, přemnohé pěkné rýmy vždy z dlouhé pouti přines’ nám, jež povídat jen uměl sám. Však otec, matka smířili se s krotkým hostem záhy; zbraň vše se leskla po chvíli a záhon vždy měl vláhy. Myslivnou zněl náš dětský smích a nebylo, by hovor stich’ kdy při společném stolu – leč hráli staří spolu – vždyť v myslivecké latině náš facír prvním v otčině! Když večery se dloužily, tu svým jsme jej už zvali; však oči jeho kroužily teď často kdesi v dáli. Zamyšlen, truchliv bývával, i před námi se skrývával. Když první padlo jíní, tu s rána stanul v síni vypraven k cestě. Šeptnul dík a facír v pestrém doubí znik’.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

277. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IX. ŠTÉVA. (Petr Křička)
  2. Pěkný dar. (Adolf Heyduk)
  3. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)
  4. XVI. Cestička jak můstek bílý, (Vítězslav Hálek)
  5. Lesní růže. (Alois Škampa)
  6. KE STÉMU VÝROČÍ OTCOVÝCH NAROZENIN (Antonín Sova)
  7. LASIČKA (Jiří Mahen)
  8. Ballada o mladosti. (Jaroslav Vrchlický)
  9. báseň bez názvu (Viktor Dyk)
  10. ZAJÍC A ROHÁČ. (Josef Václav Sládek)