Co dříve.
Kde se pění džbánek,
zvolil sobě stánek,
pije jen a volá: „Pivo sem!“
Čelo jeho svraštěné a chmurné,
oko vpadlé, žhoucí však a vzpurné,
strnule zří v zem.
Od rána až k ránu
žal svůj topí v džbánu,
od noci až k noci den co den.
O tom, co jej hněte, co jej moří,
s nikým nesdílí se, nehovoří,
pije, pije jen.
Zatím v jeho statku
vše se chýlí k zmatku,
[82]
hospodář jej vydal čeledi.
On už na nic nedbá v světě celém,
co mu po tom statku osiřelém,
kdo jej podědí!
V nedaleké době
holubici sobě
na stateček milý přivedl.
Štěstí se naň z její oček smálo,
vše se dařilo mu, vše mu přálo,
kam jen pohledl.
Srdce ženy vratké!
Jestřáb štěstí sladké,
holubici, mu, ach, uchvátil.
A on vyšel z pustého teď domu,
slova neřek’, a co děl by komu?
Již se nevrátil.
Kde se pění džbánek
zvolil sobě stánek,
pije jen a volá: „Pivo sem!“
Zkouší, dřív-li v džbánku utopiti
smutek může nebo živobytí
na vzdor jí a všem.
83
OBSAH
Str.
1. Kovář3
2. Poslední noc 8
3. Snění12
4. Na stráži15
5. Červená voda17
6. Ferdinand Březina20
7. To se ví!22
8. Napij se!23
9. Vory25
10. Na výminku28
11. Tchoř31
12. Sudič34
13. Strýček Aťsisi36
14. Starý pytlák39
15. Špičky43
16. Facír47
17. Májová50
18. Syčák52
19. Zlatá mládež55
20. Páter Vyklouz58
21. Šosák61
22. Loučení64
23. Kuželky68
24. Umíráček72
25. Vražda75
26. Bratr z mokré čtvrti76
27. Ptačí řeč77
28. O hodinkách80
29. Co dříve82
E: ph + jf; 2002
[84]