Co dříve.

Co dříve.
Kde se pění džbánek, zvolil sobě stánek, pije jen a volá: „Pivo sem!“ Čelo jeho svraštěné a chmurné, oko vpadlé, žhoucí však a vzpurné, strnule zří v zem. Od rána až k ránu žal svůj topí v džbánu, od noci až k noci den co den. O tom, co jej hněte, co jej moří, s nikým nesdílí se, nehovoří, pije, pije jen. Zatím v jeho statku vše se chýlí k zmatku, [82] hospodář jej vydal čeledi. On už na nic nedbá v světě celém, co mu po tom statku osiřelém, kdo jej podědí! V nedaleké době holubici sobě na stateček milý přivedl. Štěstí se naň z její oček smálo, vše se dařilo mu, vše mu přálo, kam jen pohledl. Srdce ženy vratké! Jestřáb štěstí sladké, holubici, mu, ach, uchvátil. A on vyšel z pustého teď domu, slova neřek’, a co děl by komu? Již se nevrátil. Kde se pění džbánek zvolil sobě stánek, pije jen a volá: „Pivo sem!“ Zkouší, dřív-li v džbánku utopiti smutek může nebo živobytí na vzdor jí a všem. 83 OBSAH
Str. 1. Kovář3 2. Poslední noc 8 3. Snění12 4. Na stráži15 5. Červená voda17 6. Ferdinand Březina20 7. To se ví!22 8. Napij se!23 9. Vory25 10. Na výminku28 11. Tchoř31 12. Sudič34 13. Strýček Aťsisi36 14. Starý pytlák39 15. Špičky43 16. Facír47 17. Májová50 18. Syčák52 19. Zlatá mládež55 20. Páter Vyklouz58 21. Šosák61 22. Loučení64 23. Kuželky68 24. Umíráček72 25. Vražda75 26. Bratr z mokré čtvrti76 27. Ptačí řeč77 28. O hodinkách80 29. Co dříve82
E: ph + jf; 2002 [84]