Napij se!

Napij se!
Napij se, bratříčku, napij se z hluboka, kdo ví, co bude z nás do dne a do roka! Kdo ví, co bude z nás, bratříčku, po letě – bez sladu, bez chmele co pak je po světě! V korbeli spojena hořkosť se sladkostí, jako v tom životě rozkoše s žalostí. Přihni si z plna jen, nepřestaň na doušku. žízní se mořiti zanechej svatoušku. [23] K čemu jsme na světě, ne-li snad k užití? K čemu nám pivo jest, ne-li snad ku pití? Žíti a pivo pít, pokud dá hospoda, v tom všecka moudrost je; dopij jen do spoda! Do spoda, do dna jen, dokud máš nalito, soudek až zazvoní: „Dopito, dožito!“ 24