Sudič.

Ladislav Quis

Sudič.
Že jsi jenom jedním kolem přejel mého role cíp? Cestu děláš si mým polem, rozumímtě tomu líp! Že už nechceš jezdit tudy? Kmotře, znám to, u všech všudy! Jednou jen tak necháno, už je právo zadáno. Zima tady, práce málo, peníze mám za žito, kdyby to i statek stálo, žaluju Tě, nesyto! Směj se jenom, pomsta chvátá! Však až na Tě advokáta vyzvednu a komisi, hlava Tobě olysí. [34] Že v tom soudu nevyhraju? Že v tom soudu vyhraju! Že v tom soudu o svou hroudu, že v něm na Tě vyzraju! Na kopy mám pamětníků, mezník pěkně na mezníku, přísahat, ne dosti-li, v smrtelné chci košili. Až pak budeš v kanceláři smutně sázet útratu, budu já se plnou tváří smáti tomu obratu. Zvíš, že není slovo holé: Jedna jízda přes mé pole – řiď se dle té výstrahy – dražší než tři do Prahy! 35