Sudič.
Že jsi jenom jedním kolem
přejel mého role cíp?
Cestu děláš si mým polem,
rozumímtě tomu líp!
Že už nechceš jezdit tudy?
Kmotře, znám to, u všech všudy!
Jednou jen tak necháno,
už je právo zadáno.
Zima tady, práce málo,
peníze mám za žito,
kdyby to i statek stálo,
žaluju Tě, nesyto!
Směj se jenom, pomsta chvátá!
Však až na Tě advokáta
vyzvednu a komisi,
hlava Tobě olysí.
[34]
Že v tom soudu nevyhraju?
Že v tom soudu vyhraju!
Že v tom soudu o svou hroudu,
že v něm na Tě vyzraju!
Na kopy mám pamětníků,
mezník pěkně na mezníku,
přísahat, ne dosti-li,
v smrtelné chci košili.
Až pak budeš v kanceláři
smutně sázet útratu,
budu já se plnou tváří
smáti tomu obratu.
Zvíš, že není slovo holé:
Jedna jízda přes mé pole –
řiď se dle té výstrahy –
dražší než tři do Prahy!
35